Jmenuju se Ema, jsem ještě úplně maličká.

​

Je to teprve 10 dní, co jsem opustila maminčino bříško. Dnes jsem se vzbudila a všichni byli pryč.

Nevidím ještě moc dobře, ale jsem si jistá, že tu nejsou...ani maminka, ani brášci, ani sestřičky.

Začíná mi být velká zima a dostala jsem hlad. Chtěla bych je jít hledat, ale nožičky mi ještě moc nefungují.

Volám, pláču, naříkám..ale maminka nikde.

Ještě nějakou chvíli tu trpím a pak někdo přijde, jsou velcí, vezmou mě a odnesou.

Jsem tu pár dní a pak zase někdo přijde, jedeme spolu dlouho autem a pak jsme konečně doma.

Zahřívají mě a taky mě kojí...asi to jsou maminky. Za čas už je mi líp, maminky mě nenechávají nikdy samotnou,

pořád mě mazlí a krmí a já hodně rostu.

Už začínám chodit, takže mi maminky udělaly svetr, aby mi bylo teplo i když už nejsem jenom v pelíšku.

Za několik dní mi dokonce začnou růst zoubky, což je super, protože můžu maminky okusovat a to je hrozná sranda.

Rostu, rostu rychle a rostu do krásy , občas se i rozběhnu a taky se mi udělaly na ouškách dva zrzavý flíčky...

maminky říkají, že ze mě bude krásná kočička.
Všechno je super, ale jednoho dne se mi udělá špatně, zvracím a už nemám chuť k jídlu...

maminky hned zavolají paní doktorku a ta řekne, že musím jet s ní.

Maminky ale slibují, že zítra už budu zas doma a budeme všichni spolu.

Když jsem byla u paní doktorky dala mi hodně léků takže se mi udělalo zase líp, to znamená, že můžu jet zpátky domů.

Večer jsem se zase viděla s maminkou...byla jsem hodně unavená, takže jsem už ani neběhala a mlíčko mi taky nechutnalo...mamka říká, že to je z těch léků, tak si jdeme lehnout , maminka mě dá do pelíšku a usneme,

v noci se ještě jednou vzbudím a je mi špatně, tak volám maminku.

Ta vstane zachumlá mě do deky a společně usneme...a pak...pak už nic , nevím co se stalo, ale už jsem se neprobudila,

svoje maminky jsem ten večer viděla naposled..snad teď budu někde, kde mi bude dobře, kde mě budou často krmit

a mazlit a taky tam bude teplo.

Když ráno maminky našly moje tělíčko a já už jsem tam nebyla, zlomilo jim to srdce.

Trápily se , obviňovaly ostatní a obviňovaly sebe... potom jim došlo, že je prostě potřeba dělat víc,

víc se snažit a víc nás zachránit před takovýmto osudem.

A tak se rozhodli rozjet projekt Bez Maminky, který se bude věnovat právě nám..koťátkům,

které umírají někde sami v zimě, protože je někdo vyhodil, protože jim maminka umřela nebo protože se o ně nemohla postarat. Budou nás hledat a budou si pro nás jezdit, ve dne v noci se o nás budou starat a udělají všechno pro to abychom přežily.

Slíbily nám, že se nikdy nepřestanou snažit, protože vědí, že život jednoho opuštěného koťátka,

co umírá podchlazené někde na poli, má stejnou cenu jako život každého z nás.

​